Při práci často vycházím ze vzpomínek na vlastní dětství, ale zároveň sleduji i reakce současných čtenářů, dospělých i dětí. Snažím se najít střední cestu, nezavděčovat se vkusu většiny, ale zároveň ho neignorovat. Důležitý je rodič: ten knihu dítěti koupí a z ní by mu měl číst anebo ji jako četbu doporučit. Nejraději vytvářím knihy, které vybízejí k interakci mezi členy rodiny. Česky řečeno: jsem ráda, když rodič vezme dítě na klín, otevře mou knihu, nahlas předčítá a dítě si zatím prohlíží ilustrace.
Na počátku své tvorby jsem se snažila ilustracemi sloužit. Vykládat a osvětlovat text, neboť už název „ilustrace“ znamená vnášení světla. Vykreslovala jsem atmosféru a detaily příběhů. Později – a tak pracuji dodnes – jsem ilustraci povýšila na klíčový prvek knihy. Knihu stavím jako celek, jako konstrukci domu: jaký bude rytmus a počet kapitol, kam umístím komiksové prvky nebo vysvětlující doplňky – to všechno promyslím hned na začátku. Obrazy jsou pak okna a dveře. Jimi vpustím do tématu světlo a pozvu čtenáře dovnitř. Barva ilustrací má symbolickou funkci, podprahově ovlivňuje. Kompozice ilustrací pracuje se symbolem a dynamikou, zpomaluje nebo zrychluje vyprávění. Texty přijdou až nakonec jako zařízení domu: pohovky, prostřené stoly s lahůdkami podrobností, knihovny s informacemi, daty a rejstříky.