Knížky svého dětství mám neodmyslitelně spjaté s ilustracemi, které je doprovázely. Ilustrace je pupeční šňůra mezi příběhem a dětským čtenářem. Renáta to moc dobře ví. Umožňuje dětské fantazii nabrat dech a rozehrát se všemi barvami. Teprve jejími obrázky se čínští draci stávají skutečně respektu hodní, velikáni našich dějin současní a krajina domova poodhalí duši. Mrzí mě, že jsem se dosud s Renátou na žádné společné práci nesetkala, ale vzhledem k tomu, že jsme obě stále při silách, nepochybuji, že ten okamžik nadejde. Moc si to přeju.
Iva Procházková, spisovatelka a scénáristka
Renáta je pro mě přítelkyně, zdroj inspirace, vzor pracovitosti a vůle... ale především Královna detailů, které mohou působit zdánlivě nahodile, ale jsou pečlivě zvoleny a zformovány. A když mluvím o pohyblivé koláži barevných detailů, nemyslím jen Renátiny precizní ilustrace, ale i výrazné vrstvené oblečení, nezaměnitelný účes a samozřejmě především Renátino uvažování o světě nejen tady a teď.
Maria Procházková, režisérka hraných a animovaných filmů
Paní Renáta Fučíková má sice pověst femme fatale, ale ve skutečnosti umí docela dobře kreslit, a to i barevně. Cením si jí zejména jako profesionálky, která, když má namalovat tiskárnu v Plzni, tak si nejdřív najde, kde ta tiskárna stála, a podle toho koncipuje výhled z okna. Myslím, že je trochu mylně zaškatulkovaná jako pohádkářka, protože ve skutečnosti velice pěkně umí udělat i historické a archeologické rekonstrukce. Pokud ji chcete někam pozvat, tak ať to je na kvalitní víno, jinak bude prskat.
Václav Cílek, geolog a spisovatel
Renátu Fučíkovou znám od dob veletrhu dětských knih v Saarbrückenu roku 2009 nejen jako skvělou ilustrátorku a autorku knih pro celou rodinu, ale taky jako parťačku, se kterou je radost se scházet a vymýšlet projekty. To, že jsme zatím žádný nedotáhli do podoby knížky, znamená hlavně tolik, že si to scházení a kutí piklí chceme co nejdéle užít – ale ono to dopadne!
Radek Malý, básník a vysokoškolský pedagog
S Renatou jsem se poprvé setkala na schůzce o dalším směřování české IBBY, ale již tehdy mluvila o edici Největší Češi, která dnes čítá několik titulů o významných postavách naší kultury, vědy a politiky. Zaujalo mne, jak důsledně promýšlí tyto touhy, které kdysi dávno realizovali významní historici a učitelé. Renata dovede oslovit nejen mladší, ale čtenáře v každém věku emotivně a věrohodně kreslenými vyprávěními. Nás společně spojuje vášeň pro folklor, občas jsme na nějaký titul pomýšlely a třeba v budoucnu se k tomuto úžasnému domovskému odkazu vrátíme ve společné práci.
Jana Čeňková, literární teoretička a vysokoškolská pedagožka
Renátu Fučíkovou jsem objevila nejdříve jako vynikající ilustrátorku, která umí zachytit pohádkovou atmosféru a sugestivně oživit minulost. Poté jako autorku, jež dokáže promlouvat nejen svými obrazy, ale i kultivovaným a bohatým jazykem. Nakonec jsem zjistila, že je také charismatickou pedagožkou, která při čtenářských besedách a přednáškách okamžitě získá jak dětské, tak dospělé publikum. Její e-maily v poště zásadně nemažu, protože v každém z nich jiskří zajímavá myšlenka, postřeh či námět. Díky za to, že je s ní mohu sdílet!
Milena Šubrtová, literární teoretička a vysokoškolská pedagožka
Netradiční knihy Renáty Fučíkové o velkých osobnostech českých dějin, například o Karlu IV., jsou velmi populární mezi českými krajany v zahraničí. Jako ředitel krajanského odboru Ministerstva zahraničních věcí ČR jsem velice rád seznámil krajanskou veřejnost s těmito uměleckými díly.
Výstava ilustrací Renáty Fučíkové k čínským pohádkám a pohádkám H. C. Andersena putovala v letech 2010-2012 s velkým úspěchem po Dánsku a Faerských ostrovech (více než 10 instalací), čímž velmi obohatila kulturní aktivity Velvyslanectví České republiky v Kodani.
V roce 2012 jsem jako velvyslanec České republiky v Dánsku spolupracoval s Renátou Fučíkovu na přípravě vzpomínkových akcí k 800. výročí úmrtí české princezny a dánské královny Dagmar. Výsledkem této spolupráce byla osobitá česko-dánská skládačka o životě Dagmar a oficiální vzpomínková dopisnice České pošty. Tematický plakát Renáty Fučíkové se stal součástí putovní výstavy o Dagmar v dánské a české verzi, která byla vystavena na téměř dvaceti místech v Dánsku a České republice.
Zdeněk Lyčka, diplomat a překladatel
V roce 1972 – 1980 jsem učil na LŠU v Praze 10 v Jabloňové ulici. V té době tam chodila paní Kroupová se dvěma dcerkami. Renatou a Alenou. Renatu jsem učil hudební nauku. Snažil jsem se dělat výuku netradičně. Chtěl jsem podnítit u dětí zájem o hudbu a umění vůbec. Řekl jsem si: „Sice je hudební škola na území velkého pražského panelákového sídliště, ale proč bychom zde nemohli dělat folklór?“ A tak vznikl soubor DUDÁCKÁ KAPELA Z PANELÁKU. A Renata v něm hrála na dudy.
Na tento nástroj se naučila rychle. Bylo vidět, že se v ní snoubila lidová píseň s tradicí rodu, který pochází z jižních Čech. Sice jsem věděl, že je maminka sochařka a babička malířka, ale netušil jsem, že jednou bude z Renaty vynikající ilustrátorka.
Dnes, když se sejdu s Renatou nad společným projektem další knihy, cítím spřízněnou duši. Rozumíme si umělecky, filosoficky i duchovně. Oba vnímáme do hloubky prostor, ve kterém žijeme, a pravou kulturu, která je spojena s pamětí národa. Díváme se na svět uměleckým pohledem.
Snad jsem kdysi v Renatě probudil lásku k lidové písni a ta se stala dalším kamínkem v její mozaice uměleckého růstu. Když jsme se po letech setkali, zjistil jsem, že mluvíme stejnou řečí.
Josef Krček – kdysi učitel, nyní její obdivovatel